PODSTATOU PROJEKTU JE UKÁZAT VEŘEJNOSTI A HLAVNĚ TĚM, PRO KTERÉ SE, TAK JAKO PRO HEŘMANA, STAL PO ÚRAZE INVALIDNÍ VOZÍK NEZBYTNOU POMŮCKOU, ŽE I HANDICAPOVANÝ ČLOVĚK SE MŮŽE NEJEN SPORTU AKTIVNĚ VĚNOVAT, ALE PLNIT SI I SVÉ SNY.

PROJEKT „CESTA ZA SNEM“ JE SPOLEČNÝM PROJEKTEM VOZÍČKÁŘE HEŘMANA VOLFA A PRODUKČNÍ SPOLEČNOSTI MILD PRODUCTION. OD ZAČÁTKU ROKU 2011 NA PROJEKTU SPOLUPRACUJE TAKÉ SPOLEČNOST NEVER GIVE UP.

„CESTA ZA SNEM“ JE PROJEKT DLOUHODOBÝ. KROMĚ ŠÍŘENÍ MYŠLENKY, ŽE „ŽIVOT NA VOZÍKU NEKONČÍ“, KAŽDÝ ROK PO DOBU ČTYŘ LET USKUTEČNÍ HEŘMAN SPOLU S TÝMEM MILD PRODUCTION JEDNU ZÁSADNÍ CESTU. CESTY ZAČÍNAJÍ V PRAZE A JSOU POSTUPNĚ SMĚŘOVÁNY NA VŠECHNY ČTYŘI SVĚTOVÉ STRANY. CELOU VZDÁLENOST KAŽDÉ CESTY URAZÍ HEŘMAN NA SPECIÁLNĚ KOLE NA RUČNÍ POHON – HANDBIKU.

Cesta Praha - Řím 2011

Notoricky známé pořekadlo říká, že „všechny cesty vedou do Říma“. Zdálo se nám tedy příhodné, že i Heřmanova jižní cesta by měla směřovat právě tam. Obzvláště když v roce 2011 vrcholily oslavy 150. výročí sjednocení Itálie a 100. výročí česko-italské spolupráce.

V celkovém plánu šlo již o třetí realizovanou cestu, která ale svou délkou přesáhla obě cesty předchozí. Celou plánovanou vzdálenost překonal Heřman na handbiku během 19 dnů, přičemž denně urazil vždy mezi 70 až 140 km podle náročnosti dané etapy. Každý pátý den byla jednodenní přestávka na rekonvalescenci.

Start proběhnul 17. června z Mariánského náměstí v Praze. Cílem, do kterého výprava dorazila 5. července, bylo stanoveno Svatopetrské náměstí ve Vatikánu před Papežským palácem, protože pravým vyvrcholením této cesty měla být právě oficiální audience u papeže.

Svou cestu Heřman nazval „Cesta za nadějí“. Nejel totiž "pouze" za sebe, jel za všechny české vozíčkáře. Na svém kole vezl poselství o lidech na vozíku, o jejich úsilí vyrovnat se s tím, co je potkává a tíží. O tom, že to, co se naučili, chtějí předávat dalším, aby i oni zvládli a překonali obtíže, aby nalezli smysl svého života. Z Říma, z Vatikánu, by Heřman přivezl zprávu od papeže Benedikta XVI. Zprávu o tom, že má smysl věřit v hodnotu a moc toho dobrého v lidech, že také lidé na vozíku jsou součástí celku, který má velký, dobrý náboj. Že stopa, kterou zanechávají svou pomocí, podporou a inspiraci druhým i svým vlastním bojem s nepřízní života, je důležitá pro všechny, že dává našemu životu smysl. Zpráva, kterou Heřman předal po návratu Centru Paraple a České asociaci paraplegiků, jako symbol naděje, síly a energie.