Nádherná beseda v Pardubicích

V pardubickém integračním centru Kosatec se ve středu 15. února uskutečnila další z řady oblíbených besed s Heřmanem Volfem. Beseda byla tentokrát zaměřená na prezentaci Československé cesty z roku 2010.

Během večera byl promítnut dokumentární film „Československá cesta“ a následně probíhala diskuse. K našemu překvapení se program z plánované hodiny a čtvrt protáhl téměř dvojnásobně. Chtěli bychom tímto poděkovat všem, kteří se besedy zúčastnili. Atmosféra byla naprosto úžasná. Heřman odpovídal na spousty dotazů nejen z cest, ale také týkající se běžného života vozíčkáře. Postěžoval si na řidiče, kteří cyklisty příliš neberou na vědomí a na otřesný stav českých kempů.

Prozradil také několik informací ohledně letošní plánované cesty do Norského hlavního města Oslo. Vám, kteří čtete tyto řádky, můžeme slíbit, že na organizaci čtvrté a závěrečné cesty Heřmana Volfa se už intenzivně pracuje. O všech novinkách Vás budeme již brzy informovat na těchto stránkách.

Všem děkujeme za Vaši přízeň a podporu.

S pozdravem tým „Cesty za snem“

První kilometry v letošním roce!

Je sobota ráno. Vyhrabal jsem se z postele a koukám z okna - ti meteorologové se lepší a lepší. Předpověď nelhala a venku svítí sluníčko. Podařilo se mu ohřát vzduch na příjemných 8 stupňů.

Skládám věci a vyrážím za tátou. Domluvili jsme se, že když počasí dovolí, projedeme se na kole.

Ještě před týdnem bych tomu nevěřil, ale je to tady! Vloni jsme poprvé vyjeli 3. března, letos už 25. února!

Přijíždím k tátovi, jen se pořádně se obléknout a hurá na první letošní kilometry. Už na prvním stoupání oba zjišťujeme, že první trénink venku je velmi těžký. Do kopce, který v létě zvládáme 15-17 kilometrovou rychlostí, supíme sotva "jedenáctkou". Moje jediné štěstí je, že táta toho přes zimu moc nenatrénuje, a tak jsem pořád vpředu. Jedeme naší oblíbenou trasu Chýně, Rudná, Jinočany, Tachlovice, Kuchař, Vysoký Újezd, Nučice, Drahelčice a zpět.

Jméno vesnice Vysoký Újezd je výstižné. Je to prostě na kopci, silnice se táhne z Kuchaře pozvolna do kopce. Když ale přičteme opravdu velmi silný protivítr, máme pocit, že jedeme na Kilimandžáro. Hlavně, aby mi rychlost neklesla pod 10 km za hodinu.

Ještě štěstí, že to tátovi fakt nejede... Čekám na něj v Újezdě a můžu si chvíli orazit. Odtud je to už docela příjemná cesta bez velkého stoupání. Abyste nám kluci z produkce věřili, děláme pár fotek u závěje (opravdu pár!) a rychle domů.

Najeli jsme 30 km, v průměru 18 km za hodinu.

Máme to za sebou. Věřím, že to bude jen lepší a lepší. I když si jako každý rok říkám: kam že to chceš dojet? Do Norska? A kolik kilometrů denně? 120? Tak to ses asi zbláznil! Copak jsi neviděl, jaké problémy jsi měl s těmihle 30 kilometry?

No ale znáte mě. Jsem věčný optimista. A zatím mi to vychází.

Zdraví Vás, lehce promrzlý, Héřa Volf.

Potěšilo nás ...

Heřman a jeho „Cesta za snem“ se stali součástí soutěže pro střední školy. Soutěž má prověřit schopnosti studentů vyhledávat informace na internetu. Zodpovědět otázku, před kterou byli postaveni studenti, si můžete vyzkoušet i vy.

Otázka zní: Je možné, aby vozíčkář dojel vlastními silami z Prahy do Říma? Handbiker Heřman Volf to dokázal! Při troše trpělivosti není problém na internetu vyhledat popis jeho výjimečného sportovního výkonu. Podaří se ti zjistit, jaké maximální rychlosti během cesty na svém handbiku dosáhl?

A) 58,4 km/h

B) 59 km/h

C) 65 km/h

D) 66,2 km/h

Slečna Jana Picurová z Gymnázia Ostrov píše, že nikdo z jejich třídy odpověď na internetu nenašel, a proto se obrací přímo na Heřmana, aby jí pomohl. Na oficiálních internetových stránkách cestazasnem.cz lze ale odpověď na otázku opravdu vyhledat. Troufnete si na malý kvíz? Pokud maximální rychlost zjistíte, napište nám!

S pozdravem

tým „Cesty za snem“